Slovinsko: Nejkrásnější výlety a procházky v okolí Bovce

Slovinsko už dávno není jen tou zemí, kterou se projíždí na rodinnou dovolenou do Chorvatska. Stále více Čechů si jej oblíbilo pro jeho nádhernou přírodu, malebné vesničky a pohostinnost zdejších lidí. Poprvé jsem ve Slovinsku byla někdy ve 12 letech a už v té době jsem věděla, že se sem jednou budu chtít vrátit. A tak posledních pár let sem každé léto alespoň na pár dní zamíříme. A protože milujeme hory, naším nejoblíbenějším výchozím místem pro výlety je Bovec, horské městečko v údolí smaragdové řeky Soča a vysokých vápencových štítů okolních Julských Alp a Triglavského národního parku.

Řeka Soča je často hlavním lákadlem, proč zamířit v Julských Alpách více na západ mimo hlavní turistický ruch v okolí Bledského jezera. Soča vyvěrá ve skalách pár kilometrů od městečka Trenta, které je od Bovce vzdálené asi 25 kilometrů. Auto můžete nechat na bezplatném parkovišti u chaty Koča při Izviru Soče.

K prameni řeky je to procházka maximálně na hodinu tam i zpět, ale pozor, pevné boty s sebou! Posledních 50 metrů vás čekají skály a řetězy místy na exponovaných skalách. Samotný průzračný pramen řeky, která vyvěrá z pukliny mezi dvěma skalními deskami, ale stojí za to.

Pokud vás šplhání po skalách neoslovuje a chcete si raději užít výhledy na klidnou řeku, můžete se projít podél Soči Trenským údolím. Kolem celé řeky vede turistická cesta, která se klikatí přes dřevěné mostky z jedné strany na druhou. Na každém kroku je navíc i odstavné parkoviště, příležitostí na fotku je tedy nespočet.

Pokud ale chcete spatřit Soču v celé své smaragdové kráse, doporučuji přesnout se více na jih, kde už řeka nabírá větší proud. Nejkrásnější výhledy, které jsme doposud objevili (kdo ví, možná příště narazíme na krásnější), jsou po cestě od Napoleonova mostu k vodopádu Kozljak.

Napoleonův most, který spojuje levý a pravý běh řeky v nejužším místě soutěsky, se nachází v městečku Kobarid, které leží asi 20 kilometrů od Bovce směrem na jih. Starý kamenný most zde byl postaven v roce 1750 na počest Napoleonových jednotek, které tu procházely směrem k průsmyku Predel. Během první světové byl ale vyhozen do povětří a svou úlohu sehrál i během partizánských bojů za druhé války. Dneska je most opět postaven a vede pře něj malá silnička, kterou se dostanete na parkoviště – výchozí bod další procházky.

Vodopády Kozjak, Virje a Boka

Ze zmíněného parkoviště asi sto metrů nad Napoleonovým mostem začíná krásná procházka k jednomu z mnoha vodopádů, které ve Slovinsku najdete – slap Kozjak. Oproti ostatním vodopádům je zajímavý tím, že vytéká uprostřed jeskyně. Jeho nevýhodou je ale to, že parkoviště je tu placené (1,5 eura na hodinu) a k vodopádu se navíc platí vstupné (4 eura dospělý, 2 eura dítě).

Každopádně už samotná cesta k němu za těch pár desítek korun stojí. Právě tady totiž najdete podle mě ty nejhezčí výhledy na řeku Soča. Cesta od parkoviště k vodopádu trvá asi 30 minut, se zastávkama na focení (a že jich bude několik) počítejte s cestou tak na dvě hodiny.

Vodopád Virje

Dalším vodopádem, který byste při návštěvě Bovce neměli nechat, je slap Virje, široký vodopád s jezírkem, kde se dá i vykoupat. K vodopádu vede příjemná asi 3kilometrová procházka přímo z centra Bovce, případně můžete auto nechat na parkovišti pod lanovkou na Kanin a vyrazit odkud. Vstup k vodopádu je bezplatný a s sebou si určitě kromě foťáku nezapomeňte i plavky. Nečekejte ale koupání jako na Riviéře, voda mívá „příjemných“ 8 stupňů.

Vodopád Boka

V neposlední řadě si pak nenechte jít slap Boka, který je se svými 106 metry největším vodopádem ve Slovinsku. Nachází se asi 5 kilometrů jižně od Bovce a prohlédnout si ho můžete zdálky už ze silnice. Pokud ale toužíte po trochu lepším výhledu, po asi 20 minutách cesty lesem do kopce se dostanete na první vyhlídku. Pokud máte dobré boty (a nohy), můžete se vyšplhat ještě o něco výš na vyhlídku číslo dvě, odkud je výhled o něco hezčí.

Stejně jako na Virje, ani k vodopádu Boka neplatíte vstupné a parkoviště u silnice před mostem je také bezplatné (jen pozor, v odpoledních hodinách nemusíte najít místo).

Mangartské sedlo a via ferrata na vrchol Mangartu

Za dokonalými výhledy na celý Triglavský národní park a italské Alpy se vydejte na Mangart, třetí nejvyšší horu Slovinska s nadmořskou výškou 2679 metrů. Zajímavostí je, že zde leží nejvýše položená silnice ve Slovinsku, takže se autem můžete dostat do výšky nad dva tisíce metrů. Cesta je sjízdná pro všechna motorová vozidla, klikatá úzká silnice ale vyžaduje určitý řidičský um. Protože nahoru vede jen jedna cesta, je potřeba se vyhýbat protijedoucím vozidlům nad poměrně příkrými srázy.

Protože se Mangart nachází na území Triglavského národního parku, je potřeba zaplatit před vjezdem nahoru poplatek 5 euro za vozidlo. Auto pak můžete nechat na parkovišti pod chatou Koča pod Mangartom nebo vyjet ještě o něco výš až na konec Mangartského sedla, kde vás čekají dechberoucí výhledy.

Mangartské sedlo je pak výchozím bodem pro zdolání samotného vrcholku hory, kam se můžete dostat dvěma cestami: normálkou z italské strany nebo ferratou ze slovinské strany. Via Slovenia je feratta v západní stěně Mangartu obtížnosti C a cesta nahoru trvá přibližně 3 hodiny. Místa jsou zde často velmi exponovaná a místy nepříliš dobře zajištěná, ferattový set i s helmou je proto nutností! Bez vybavení se pak nahoru dostanete normální cestou, která se vine italskou částí hory. Ani tady ale nepřeceňujte svoje síly, jedná se o poměrně zdlouhavé lezení po řetězech a občas i po sněhových polích (my jsme na Mangartu potkali sníh dvakrát v červenci).

Na Mangartu se nachází také krásná ferrata Via Italiana, která rozhodně stojí za to! O mangartských ferratách jsem sepsala samostatný podrobnější článek.

Koupačka za hranicemi v Lago del Predil

Tohle krásné ledovcové jezero se nachází jen asi kilometr od hranic s Itálií. Z Bovce se sem dostanete přes sedlo Predil a budete pokračovat až nahoru ke státním hranicím. Po cestě nahoru si můžete zastavit na několika odpočívadlech, odkud jsou krásná panoramata a výhledy na celý Triglavský národní park. Hned za hranicemi Itálie se pak nachází pevnost Batteria di Sella Predil, která dříve sloužila jako vojenský bunkr. Pevnost je volně přístupná, takže si ji můžete celou prolézt a vyšplhat se třeba až na střechu.

Pak už stačí sjet pár serpentin a jste u vody. U jezera se dá bezplatně zaparkovat a přímo na pláži si užít piknik s krásnými výhledy. Koupání v jezeru je spíš pro otužilejší, pokud ale chytnete slunečné počasí jako my, udělat pár temp a vrátit se zpět na břeh by neměl být problém pro nikoho. Navíc, voda je krásně čistá a byl by hřích nesmočit si v ní alespoň nohy. Na protějším břehu se pak nachází placená pláž a můžete si zde půjčit i lodičky.

Vojenské pevnosti a bunkry

Okolí Bovce hrálo v historii několikrát důležitou roli, protože se nachází v místech, kde dříve vedla hranice Habsburské monarchie a později Jugoslávie. Celé údolí je proto poseto vojenským bunkry a pevnostmi, které sloužily jako strategické cíle v obou světových válkách (a některé ještě dřív).

Kromě výše zmíněné pevnosti Sella Predil můžete navštívit také Kluže, pevnost asi 5 kilometrů od Bovce směrem k vesnici Log pod Mangartom. Je jedinou zachovalou z tzv. „Korutanských pevností“ a jednou z mála udržovaných pevností vůbec. Protože se nachází na strategickém místě, nad 70metrovou roklí řeky Koritnica, není divu, že bylo toto místo vojensky využíváno už v době Římanů.

Hned naproti pevnosti se nachází jeskyně, a pokud budete pokračovat asi 300 metrů vpravo od ní podél skalní stěny, dostanete se k 116 metrů dlouhému vojenskému tunelu vybudovanému přímo ve skále. Vojenský tunel je volně dostupný a při návštěvě v něm si budete připadat jako ve válečném filmu.

Pokud budete mít dostatek času a energie, doporučuji pokračovat tunelem dozadu a vyšplhat se až na další pevnost Hermann, která dříve sloužila jako strategický bod pro kontrolu celého údolí. Cesta k pevnosti Hermann trvá asi 45 minut, dolů to jde pak o něco rychleji. S sebou doporučuji pevné boty, ať si můžete bývalý vojenský objekt prošmejdit doslova od střechy po sklep.

Nezapomenutelné výhledy ze Svinjaku

Špička Svinjaku, přezdívaná bovecký Matterhorn, tyčící se nad Bovcem je viditelná snad z každé části údolí a přímo vyzývá ke svému zdolání. Cesta nahoru trvá přibližně 3 hodiny a výstup je to každopádně „svinjacký“. Výchozím bodem je vesnice Kal Koritnica, která leží asi 5 kilometrů od Bovce. Auto lze nechat na malém štěrkovém parkovišti na kraji vesnice a pak už vás čeká jen tříhodinové stoupání, které se zdá, že nemá konce. Po nastoupaném převýšení asi 1200 metrů vás však na vrcholku čekají zasloužené výhledy na celé údolí.

Doporučuji vyrazit na vcholek brzy z rána, během poledne (především v letních měsících) byste se při cestě nahoru mohli dost zapotit. My jsme vyrazili v 6 ráno z parkoviště a na vrcholek dorazili v 9 hodin. Ideální čas na zaslouženou vrcholovou snídani a posilnění před sestupem, který byl možná náročnější, než cesta nahoru. Alespoň moje kolena mi to připomínala ještě následující týden.

Slovinsko toho nabízí samozřejmě mnohem víc. Od poklidných jezer Bled a Bohinj přes prosluněné vinice po jedinečnou atmosféru města Ljubljana. Spoustu informací o celém Slovinsku najdete například na stránkách Objevuj-Slovinsko.cz. A co vy, byli jste někdy ve Slovinsku? A kde se vám nejvíc líbilo? Napiště mi do komentářů, ať se můžu inspirovat pro naši další cestu!