Digital Nomad Life: Mýty o digitálním nomádství

Dub 26, 2019 | Ze života

Když si do Googlu zadáte „digitální nomád“, nejspíš na vás vyskočí nějaký takovýto obrázek: šťastný mladý muž, který s notebookem na kolenou popíjí drink přímo na pláži pod palmami v exotické zemi. Tak takhle přesně digitální nomádství nevypadá. Tady jsou tři nejčastější mýty, které o tomto životním stylu kolují.

Podnikání z pláže

Zkoušeli jste někdy vytáhnout na pláži notebook? Zaprvý vám do obrazovky bude pražit slunko, takže nejspíš nic neuvidíte. A za druhý stačí, aby trochu zafoukalo, a přístroj plnej písku už znovu doma nezapnete. Navíc k moři si většinou chodíme odpočinou nebo zasportovat, ne pracovat, přemýšlet a vlastně vykonávat jakoukoliv namáhavější mozkovou činnost (protože se vám na slunku nejspíš zavaří hlava).

Kde teda digitální nomád pracuje, když ne z pláže? Je to jednoduchý. Z domu, hotelovýho pokoje, kavárny, případně coworkingového centra. Já osobně na práci potřebuju většinou naprostej klid, takže kavárna ani jiný společenský prostory nepřipadají v úvahu. Nejraději si vše odpracuju ráno v klidu z domu a odpoledne/večer mám pak volnej na další aktivity.

 

Nekonečná dovolená

Když se vydáváme na cestu, většina lidí nám popřeje, ať si užijeme dovolenou. Je to ale dovolená, když odjíždíme na 3 měsíce a práci si bereme s sebou? Není. Dovolená je, když toho chci na novém místě co nejvíce poznat. Když chci prolézt všechny muzea a galerie, vyzkoušet adrenalinové sporty a ochutnat místní speciality. A hlavně si odpočinout od práce.

Digitální nomádi si ale nejednou odpočinou a relaxovat, jedou do zahraničí normálně žít. Na místech, kam přijedeme, se proto chováme spíš jako místní než jako turisti. Bydlíme delší dobu na jednom místě, chodíme do místní posilovny, na nákupy do supermarketu a vyprat prádlo do prádelny. Nekupujeme si na každém rohu suvenýry, nejezdíme každý den na výlety a večery netrávíme v drahých restauracích nebo barech.

Většinou toho za celý měsíc nestihneme vidět tolik, jako běžný turista za týden. Za to máme čas se přizpůsobit každodennímu tempu života a poznat více místní kulturu a život obyčejných lidí.

 

Kamarádi po celém světě

Člověk je tvor sociální a ke šťastnému životu vyžaduje společnost dalších lidí. Jedním z nejčastějších problémů, se kterým se jako digitální nomád potýkám (a vím, že v tom nejsem sama), je relativní osamělost. Píšu relativní, protože cestujeme ve dvou. Nicméně trávit 3 měsíce jen s jedním člověkem se za dostačující sociální interakci moc považovat nedá.

Digitální nomádi to mají těžký. Nejsou totiž na krátké dovolené, během níž by si užili klid a samotu a pak se opět vrátili mezi své kamarády a rodinu. Nejsou ale ani expati, kteří se přestěhují do cizí země a v ní si najdou nové známé. Digitální nomádi jsou něco mezi. A pokud nepatříte mezi extrémně extrovertní lidi, kteří nemají problém navazovat efemerní přátelství, budete to mít na cestách těžký.

S místní expat komunitou se během krátké doby nestihnete příliš sblížit, a tak nakonec udržujete jen online vztahy s lidmi doma. Čas trávíte na sociálních sítích, kde sledujete, jak kamarádi slaví společně narozeniny, jdou na první jarní pivo na zahrádku, nebo barví vajíčka na Velikonoce. A přichází FOMO. Fear of missing out. Strach, že o něco přicházíte.

Je to trochu paradox. Když jste doma, chcete někam vyrazit a poznávat svět. Když jste na druhé straně zeměkoule, zase vám chybí to, co je doma.

Přestože to na sociálních sítích může vypadat jako bezchybný život, digitální nomádství není pro každýho. Existuje určitě pár výjimek, kterým kočovný život vyhovuje víc, než žití na jednom místě. Nicméně většina lidí (a já se mezi ně rozhodně počítám taky) potřebuje mít nějaké to doma. Místo, kam se ze všech dobrodružství můžeme vrátit, zalézt do postele a alespoň na chvíli si užít ten „normální“ život.