Boříme mýty o Thajsku, aneb jak mě tahle země mile překvapila

Než jsme na začátku února sbalili kufry a nasedli do letadla směr východ, prošla jsem si desítky článků a videí, abych se připravila na to, co mě v Thajsku čeká. Ve své hlavě jsem si postupně vytvořila o této zemi určitou představu. Bude tu spousta turistů, na každém rohu otravní prodavači a žebráci, děsný vedro, dusno jako v sauně a všude špína, odpadky a smrad. Budeme poštípaní od komárů, na plážích se nebude dát moct koupat, protože bude zavalená odpadkama. A neustále se nás bude někdo pokoušet okrást. Nebo při nejmenším obrat o peníze nevýhodou nabídkou. Jak jsem se mýlila!

Horko, vlhko a dusno

Tohle byla jedna z věcí, které jsem se bála nejvíc. Jak celý měsíc vydržíme v +30 stupních s 80% vlhkostí vzduchu? To fakt budeme bydlet v sauně? Moje představy a varování některých se naštěstí nevyplnily.

Ano, je tu vedro. Celý únor se teploty přes den drží kolem 35-37 stupňů. Ale pocitově to není o nic horší než letní vedra v Česku. Co se týče vlhkosti, tu (alespoň tady na jihu) vůbec nepociťujeme. Pokud trochu fouká, což je téměř pořád, oblečení se na tělo moc nelepí. A ručníky uschnou během 10 minut v zavřené místnosti.

Milióny otravných komárů a hmyz

Nevím, čím to, ale komáři ke mně mají velmi kladný vztah (což se o mém vztahu k nim říct nedá). Před cestou do Thajska jsem se tedy připravovala na to, že následující týdny strávím s desítkama svědivých štípanců po celém těle. Jenže my jsme přijeli, proběhla první noc a já jsem se probudila bez jediného štípnutí. Během následujících dnů se jich sice pár objevilo, každopádně to není o nic horší, než kdybychom vyjeli na chatu do Krkonoš.

Podobně je to i s ostatním hmyzem. Kromě malého mloka, kterého jsme hned po příjezdu objevili v záchodě, jsme tady zatím žádný problém s hmyzem neměli. Nejsou tu ani otravný mouchy nebo vosy.

Špinavá Asie zavalená odpadky

Všichni to známe z televize a z novin. V Asii a dalších méně rozvinutých zemích mají velký problém s odpadem. Nefunguje tu systém třídění a recyklace a velká část odpadu končí v moři, kde se do sáčků zamotávají ptáci a plastová brčka končí v nosech nebohých želv. Nebudu tvrdit, že tomu tak není. Problém s odpadem tu samozřejmě existuje. Nicméně Thajci sami jsou dost čistotní. Odpadky se tu neválí po ulici a na každém rohu najdete také popelnici (nebo spíše barel na odpad). Oproti Balkánu, kde jsme na metru čtverečním napočítaly deset odpadků, je to tu až neuvěřitelně čistý.

Největším problémem tak podle mě zatím zůstává nadměrné plýtvání plastem. Protože do plastu je tu zabalený fakt všechno.

Nebezpečná a chaotická doprava

Další věcí, z níž jsem měla před odjezdem celkem obavy, byla místní dopravní situace. Prý tu lidi jezdí jako šílení, nedodržují žádný předpisy a přepravit se ve městě na skútru je o život. Ani tahle černá můra se ovšem nevyplnila. Chování Thajců na silnici se sice dost liší od toho, na co jsme zvyklí u nás v Evropě, nemůžu ale rozhodně říct, že by bylo horší. Je prostě jen jiné.

Lidi tu nejezdí úplně podle předpisů, ale místo toho reagují na situaci kolem sebe. Pokud tak například špatně odbočíte (nebo vjedete do protisměru, protože jste si stále nezvykli na jízdu vlevo), auta na vás přátelsky zatroubí a uhnou vám, abyste se mohli vymotat zpět. Paradoxně je to tak v určitých ohledech mnohem bezpečnější. Nestane se tady totiž, že by někdo najel rychle do křižovatky, protože předpokládá, že je na hlavní (i když zrovna třeba není).

Turisti jako chodící peněženky

Posledním bodem, který chci zmínit, jsou obávané turistické pasti. Číhají opravdu na každém kroku zloději, kteří vás chcou obrat do posledního bahtu? A musíte před každým nákupem absolvovat desetiminutové smlouvání o cenu? Jsme tu už skoro tři týdny a „okradení“ jsme zatím nikde nebyli.

A jak je to se smlouváním? Smlouvat o cenu se vyplatí u dopravy nebo dražších položek, jako jsou různé výlety nebo například půjčení skútru. Tady je opravu dobré si o slevu říct. Každopádně v restauraci nebo u stánků se street foodem si můžete handrkování ušetřit. Jídlo a pití mívá fixní cenu, která je sama osobě už tak dost nízká. Takže ušetřených 10 bahtů (asi 7 korun) za to fakt nestojí.

Upřímně mně Thajsko velmi mile překvapilo. Všechno sice není růžový, ale to není nikde na světě. A jakej že je ten proslulej street food? Stojí čerstvej kokos fakt 15 korun? O tom zase příště!